Proč tančíme? Pár slov o motivaci

Zamysleli jste se někdy nad tím, co vás (nebo vaše dítě/kamaráda/známé apod.) pohání k tomu, abyste tančili? Možná to děláte, protože jste viděli skvělé tanečnice v nějakém videu a chcete to umět také. Nebo třeba proto, že jste hledali nějakou činnost k udržení zdravého životního stylu. Nebo se vám hodně líbí nějaký taneční styl a chcete jej zvládnout. Důvodů může být celá řada a obecně se jim říká MOTIVACE.

Slovo motivace pochází z latinského slova “movere” což znamená “hýbat se”. Motivem je tedy něco, co s námi “pohne” k nějaké činnosti (důvod proč něco dělat nebo nedělat).

Jakou máme motivaci, může mít dlouhodobý dopad na naši osobnost. Je velký rozdíl zda-li děláme činnost z vnitřní nebo vnější motivace. Už od našeho dětství na nás má vliv, zda-li jsme mohli dělat činnost pomocí vnitřní motivace (já jsem chtěla) a nebo jsme museli fungovat spíše na té vnější (kvůli někomu – škola, rodiče, kamarádi, odměny, tresty)

Vnitřní motivace

Z vnitřní motivace děláme to, co nás baví a co nás přitahuje. Je nám přirozené se zajímat o druhé, o svět, chceme se zdokonalovat a vzdělávat. Pokud je činnost, kterou dělám pro mě zajímavá, nečekám, že mi za ní někdo něco dá.

Dokonce i děti v předškolním věku se automaticky chtějí učit, poznávat svět. Ony nepotřebují, aby jim to někdo říkal a ani nečekají odměnu.

Existuje i jeden případ, kdy některou činnost děláme z vnitřní motivace, ale není nám příjemná a nebaví nás. Typicky se jedná o denní rutinu, jako je úklid, osobní hygiena, stání ve frontě, apod. Podstatné je, že i když se vám daná činnost nechce dělat, uděláte jí, protože v ní vidíte SMYSL A UŽITEČNOST! Tyto důvody jsme přijali za vlastní, zvnitřnili jsme si je a jsou pro nás hodnotné.

Pocity, které můžu mít, když nějakou činnost (zde př. tancování) dělám z vnitřní motivace jsou nejčastěji tyto (ale může jich být více): potěšení, zaujetí, nápady, chuť překonat překážky atd.

Studie nejúspěšnějších sportovců, vědců, umělců apod. ukázala, že většina z nich zažívala něco podobného. Činnosti, které tito lidé dělali, jim přinášely stav označovaný jako flow.

CO JE TO FLOW?

Flow je duševní stav, kdy jsem naprosto ponořen(a) do dané činnosti. Můžeme říct, že je to něco jako pocit, “kdy zapomenu na čas”. Např. trenérka na konci tréninku začne ukončovat lekci a já nevěřím, že už je konec…

Jak se do FLOW dostanu?

FLOW přichází tam, kde vidíme výzvu a kde zároveň zapojujeme NAŠE SILNÉ STRÁNKY A DOVEDNOSTI. Činnost, kterou děláme nás pohltí. Vidíme v ní nějaký dlouhodobý význam a baví nás. Také můžeme zažívat i radost (JOY) z dané činnosti, ale ta je oproti FLOW jen krátkodobá. Příkladem JOY může být třeba jedno odpoledne bruslení venku s kamarády. Bruslení mě sice baví, ale nepřináší mi to dlouhodobější motivaci bruslit i nadále, snažit se být profesionálním bruslařem atd.

JOY je tedy pouze emoce, kterou zažívám pouze při dosažení cíle a je krátkodobá. FLOW je dlouhodobé.

Náš mozek, při užívání si nějaké činnosti, dokáže v nervové soustavě uvolnit chemickou látku zvanou DOPAMIN, která v nás vyvolává dobré / příjemné pocity. Naše tělo je zařízené tak, abychom z činnosti, kterou děláme rádi, vzděláváme se v ní a posouváme se, měli radost. A pokud tedy najdeme činnost (ať tancování, nebo cokoliv jiného) díky níž se budeme nacházet v tzv. stavu FLOW, může se stát, že se dopamin bude uvolňovat dlouhodobě.

POZOR – FLOW se nenachází v žádném předmětu, cíli nebo stavu, ale právě v cestě, tedy v procesu naplňování nějaké nekončící vize, která pro mě má smysl. (chci být dobrá tanečnice / trenérka…)

Vnější motivace

Z vnější motivace děláme věci, které bychom sami od sebe nedělali (nezábavné, nemají smysl pro nás)

Činnosti z vnější motivace děláme (pokud vůbec), abychom se vyhnuli výčitkám, trestu, kázání, obavám a nebo protože chceme získat odměnu, pochvalu a nebo se někomu chceme zalíbit, zavděčit. Práce z vnější motivace často nemusí kvalitní a většinou je odbytá. Okolí nejčastěji používá tresty a odměny, jako formu vnější motivace. Bohužel tím však nereaguje správně, protože tím nezlepšíme výsledek z dlouhodobého pohledu a vyřešíme pouze aktuální problém. Např. Když vyneseš koš, dám ti bonbón. (Nevynesu tedy koš, protože je přeplněn a chci mít doma uklizeno, ale protože dostanu bonbón.)

Nelogická vazba mezi vnější motivací a činností.

Stává se, že dospělí vůči dětem zaujímají mocenský vztah. Cítí se v nadřazené pozici nad dětmi a používají tyto prostředky (tresty, odměny). V respektujícím vztahu by tresty a odměny neměly mít místo. Odměny nebo tresty často ani logicky s danou činností nesouvisí a jsou paradoxní.

Např. RODIČ – DÍTĚ: Jestli budeš mít na vysvědčení dvě trojky, nepojedeš k moři. (Dítě se tedy může snažit více ve škole proto, aby jelo k moři a nikoliv proto, aby se něco naučilo)
TRENÉR – SPORTOVEC: Když teď neuděláš 10 kliků, zůstaneš déle na tréninku. (Sportovec se tedy může snažit udělat 10 kliků, aby nemusel déle trénovat, nikoliv proto, aby se zlepšil)

Použije-li kdokoliv hrozbu trestu nebo možnost získání odměny vůči jiné osobě, s cílem vykonání nějakého úkolu, tato osoba tuto činnost vykoná (nebo nevykoná a hrozí spor) především proto, aby se vyhnula trestu nebo si zajistila odměnu. Nikoliv však proto, že by v dané činnosti viděla smysl. Nemění se tedy postoje, ale jen krátkodobé chování.

Vývojové potřeby dítěte a nároky rodičů / učitelů / trenérů se mohou míjet. I proto lidé používají tresty nebo odměny jako formu motivace k určitým činnostem, což z výše uvedených důvodů bohužel neřeší danou situaci.

Porozumět motivaci u ostatních lidí je velmi důležité pro výchovu a vzdělávání dětí, a také nám to může pomoci v běžném životě i práci.

Zdroje:
– NOVÁČKOVÁ, Jana a Dobromila NEVOLOVÁ. Respektovat a být respektován: cesta k sebeúctě a zodpovědnosti. Přepracované vydání. Praha: PeopleComm, 2020. ISBN 978-80-87917-50-3.
– LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace: [jak přestat odkládat a začít žít naplno]. V Brně: Jan Melvil, 2013. Briquet. ISBN 978-80-87270-51-6.